Péče o kokedamy, závěsné rostliny v kulovitém balu, je vcelku jednoduchá. Od rostlin v tradičním květníku se liší pouze ve způsobu zalévání, podmínky, které rostlina pro svůj zdravý růst potřebuje, zůstávají stejné. Nároky jednotlivých druhů rostlin v kokedamách najdete pod textem.
Zálivku provádíme namočením kokedamy do odstáté vody. Podle nároků na zálivku můžeme použít buď kbelík s vodou (pro plné nasáknutí), kam kokedamu vložíme na pár minut, než přestanou stoupat bublinky a bal klesne pod hladinu, nebo misku s přiměřeným množstvím vody (pro mírné nasáknutí). Kokedamy nenechávejte ve vodě moc dlouho, opravdu stačí pár minut, někdy i vteřin, než se bal napije, jinak se zbytečně ze substrátu vyplavují živiny. Po nasáknutí necháme kokedamu chvíli stát na misce, aby se voda pořádně vsákla a pak ji můžeme pověsit zpět na její místo.
Četnost zálivky záleží na druhu rostliny a také na podmínkách prostředí, ve kterém je kokedama zavěšena. Vlhkomilné rostliny, jako jsou třeba kapradiny, zaléváme cca jednou do týdne a můžeme je i rosit. Pokud jsou ale kokedamy zavěšené v teplejším prostředí, mohou vysychat rychleji. V tom případě přizpůsobíme zálivku podmínkám tak, aby bal nikdy zcela nevyschl.
Potřeba zálivky se nejlépe odhaduje podle váhy balové koule, prostě kokedamu potěžkáte a tak zjistíte, jestli už není příliš lehká – vyschlá. Je třeba si uvědomit, že namáčením rostlina dostává více vody než rostliny v květináčích. Neměli bychom tedy kokedamy přemokřovat a namáčet moc často, jinak hrozí tlení kořenů rostlin a mechu, ve kterém je kokedama obalena.
Mech obalující kokedamu je přírodní materiál, který funguje jako přírodní květináč a zabraňuje odplavování substrátu. Ve standardním interiéru není schopný života, proto časem hnědne, svou funkci však ani tak neztrácí.
Pokud pěstujete kokedamy venku nebo ve skleníku a chcete, aby mech na kokedamě přežil, používejte k zalévání nejlépe dešťovou vodu, protože mech je velmi citlivý na chlór.
Kokedamy fungují trochu jako bonsaje, malý prostor na kořeny jim neumožňuje bujný růst. Některé rostliny je třeba i v růstu omezovat tvarováním. I proto se nepřesazují, pouze jednou za vegetační dobu přidáme do zálivky hnojivo na pokojové rostliny, aby se speciální substrát zadržující živiny doplnil.
Více o kokedamách a nejčastější dotazy najdete v rubrice FAQ, článek o výrobě kokedamy TADY.
Pochází z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky a je jednou z mála pokojových rostlin, která kvete i na stinném stanovišti. Svědčí jí světlé stanoviště bez přímého slunce, má ráda teplo, ideálně 18 – 25 °C a ani v zimě by teplota neměla klesnout pod 15 °C. Zaléváme mírně, dobře odstátou vodou pokojové teploty, anturie nesnáší ledovou zálivku a chlorovanou vodu. V zimě zálivku omezíme, zvlášť při nižších teplotách, kombinace chladu a vody může být pro rostlinu osudná. Při dobrých podmínkách kvete anturie celoročně.
– chlad v kombinaci s vlhkem způsobují opadávání listů
– v případě, že se na listech objevují suché skvrny rostlinu nerosíme a postižené listy odstraňujeme, jedná se o houbovou chorobu šířící se vlhkem
– pokud se květy nedobarvují a zůstávají nazelenalé je to známka nedostatku světla
Asparagusy pochází z jižní Afriky. Přesto, že jejich listy často vypadají jako kapradina, nepatří mezi kapradiny. Jsou to velmi nenáročné rostliny, nejlépe se jim daří při dostatku vlhkosti, ale dobře snáší i krátkodobé přísušky. Potřebují světlé stanoviště bez dlouhodobého přímého slunečního svitu. Při nedostatku světla či vody žloutnou a opadávají, nemají rádi průvan, příliš suchý vzduch a teploty pod 15°C.
– žloutnutí menších listů uprostřed rostliny – příčinou je nedostatek světla uprostřed trsu
– žloutnutí a opadávání listů – příčinou může být nedostatečná zálivka, průvan či málo světla
Fíkusy pochází z tropické Asie, kde dorůstají obrovských rozměrů. Ficus microcarpa ´Ginseng´ je vcelku nenáročný na péči, má rád dostatek světla, snese ale sluníčko i pouze rozptýlené světlo. Je odolný vůči suchu, nemá ale rád průvan, teploty pod 15 °C a studenou zálivku. Zaléváme až po vydatném proschnutí substrátu, odstátou a co nejteplejší vodou (klidně až 38°), při častém přemokřování substrátu mu uhnívají kořeny. Korunku tvarujeme zpětným zastříháváním.
– pokud fíkus hodně ztrácí listy – příčinou může být studená, přílišná nebo naopak nedostatečná zálivka, průvan, nízká zimní teplota, nedostatek světla nebo šok ze změny prostředí
– zasychání a svinování listů – nejčastější důsledek silného slunečního záření, nízká vzdušná vlhkost či přílišné přesychání substrátu
Pochází z Brazílie, kde roste jako podrostová rostlina v deštných pralesích. U nás je to oblíbená rostlina hlavně pro svou výraznou kresbu listů. Svěšené listy připomínají sepjaté ruce k modlitbě, proto se jí také říká modlivka. Maranta má ráda vlhko a dostatek světla, nikoliv však přímé slunce, ale zvládá dobře i tmavší interiéry. Kresba na listech se může ztrácet s nedodatatkem nebo naopak přebytkem světla. Na noc může svinovat listy či je alespoň svěšovat. Kvete drobnými světle fialovými kvítky, které jsou ale spíše nevýrazné. Je to teplomilná a vlhkomilná rostlina, nemá ráda průvan a teploty pod 12 °C. – nedostatečná zálivka, přelití, průvan způsobuje žloutnutí a opad listů – pokud listy blednou, je to způsobené sluncem či nedostatkem světla – při nízké vzdušné vlhkosti je náchylná na sviluškyMaranta leuconeura ‘Tricolor’ – modlivka
Problémy
Péče
Myrta je aromatická dřevina, která se dobře tvaruje zaštipováním. Pochází ze Středomoří, proto stejně jako většina středomořských dřevin není úplně běžnou pokojovou rostlinou. Miluje letní pobyt venku, ale na zimu potřebuje chladné světlé stanoviště bez mrazu, ideálně s teplotami 5 – 15 °C a mírnější zálivkou. Má ráda dostatek světla s občasným slunečním zářením a dostatek vláhy hlavně v době vegetace. Nesnáší sucho a studenou zálivku. V létě kvete bílými drobnými kvítky z kterých poté dozrávají v purpurové bobulky. Myrta je symbolem mládí, krásy a lásky, proto se také často používá do svatebních aranžmá.
– při nedostatečné zálivce, rostlině rychle schnou listy a opadávají
– v zimě při špatné péči se může stát, že rostlina opadá, na jaře však opět obrazí
Pochází ze Středozemí a díky tomu se nepěstuje jako běžná pokojová rostlina z tropů či subtropů. Miluje letní pobyt venku, ale na zimu potřebuje chladné světlé stanoviště bez mrazu, ideálně s teplotami 5 – 15 °C a mírnější zálivkou. Při slunné poloze potřebuje vydatnou zálivku, na přílišné sucho reaguje stočením listů. Olivovník lze dobře tvarovat jarním řezem.
– na změnu stanoviště často reaguje částečným opadem listí, ale nenechte se zmást k přílišné zálivce
– je náchylný na puklice, je třeba důkladně kontrolovat a případné škůdce trpělivě odstraňovat
– pozor na přelévání, které způsobuje uhnívání kořenů
Tlustice pochází z jižní Afriky a patří mezi skukulenty, má tedy ráda hodně světla jak v létě, tak v zimě. Tlustice je vcelku nenáročná rostlina zvládající i suchý vzduch. Pokud je umístěna na přímém slunci snese častější zálivku (cca 1x za týden). V zimě, kdy je méně světla má ráda vegetační klid, zálivku snížíme na minimum, aby se výhony netáhly za světlem. Ideální je i snížení teploty pod 15°C, ale není to podmínkou, tlustice zvládnou pokojovou teplotu celoročně. Příliš vysoké zimní teploty mohou ale vést ke ztrátě listů. Pro kompaktní růst je třeba rostlinu zaštipovat a udržovat jí v optimální velikosti. Hnojíme 1x za vegetační období přidáním hnojiva do zálivky.
– vytáhlý slabý stonek – příčinou je příliš časté zalévání, a nedostatek světla, omezte zálivku!
– náhlá ztráta listů – příliš studená voda na zalévání či v létě také nedostatek vody
– hnědé suché skvrny na listech – nedostatečná zálivka, v létě potřebují sukulenty dostatek vody!
– zvadlé a vybledlé listy – přelití rostliny, a to především v zimě
Vánoční kaktus je rostlina pocházející z deštných pralesů Brazílie, kde roste v korunách stromů. Kvete v období Vánoc, proto se mu říká vánoční. Schlumbergera je sice sukulentní druh rostliny, není to ale typický kaktus, postrádá trny a nemá rád přímé slunce. Upřednostňuje polostín a od jara do podzimu ho můžeme letnit venku. V době květu vyžaduje vydatnou zálivku, po odkvětu a během léta zálivku omezíme. Jakmile se objeví poupata můžeme zvyšovat zálivku, v době květu by ale neměl substrát vyschnout. Vánoční kaktusy jsou nenáročné na pěstování a mají krásné zářivé květy.
– pokud kaktus nechce vykvést, umístěte ho na podzim do chladnější místnosti
– poupata opadávají – může být způsobeno nedostatečnou zálivkou
Aloe jsou suchomilné sukulentní rostliny pocházející ze subtropické Afriky, existuje více než 500 druhů, které se liší různými velikostmi a tvary. Pro dobrý růst vyžaduje aloe slunné místo a omezenou zálivku. Zaléváme pravidelně, přes léto více, přes zimu minimálně, ideální teplota pro přezimování je 15 – 19 °C. Když má rostlina nedostatek vody, svraští či svine listy.
– v zimním období je náchylná na přelití a uhnívání kořenů, je třeba velmi omezit zálivku
Péče
Asplenium antiquum a Asplenium nidus jsou kapradiny pocházející z východní Asie, Číny, Japonska, Koreje a Tajwanu, kde rostou hlavně epifytně na skalách a kmenech stromů v lesích. Sleziníky mají jasně zelené listy jazykovitého tvaru, které jsou uspořádány v husté růžici, v Japonsku se jim proto také říká “kapradinová ptačí hnízda”. Vyžadují světlé místo bez přílišného slunečního záření, které může způsobovat blednutí listů. Tyto kapradiny dobře snáší krátkodobé sucho, ale mají rády vysokou vzdušnou vlhkost a rosení.
– pokud osychají konce listů, příčinou je suchý vzduch, je třeba rostlinu rosit
– pokud listy blednou a ztrácí barvu, je to většinou způsobeno sluncem
Tento citrus je kříženec mandarinky s citrusem kumquat a je to jeden z nejméně náročných druhů citrusů. Citrusy obecně jsou náročné na světlo, potřebují alespoň trochu sluníčka, aby se jim dařilo, jinak ale jejich pěstování není zas tak náročné. Mají rády vegetační klid s nižší teplotou 5 – 15 °C a mírnou zálivkou, ideálně tedy zimní zahrada, světlá chodba či studená ložnice. Pokud je chcete nechat přezimovat při pokojové teplotě, dbejte na velmi opatrnou zálivku, zalévejte až po mírném proschnutí substrátu a dejte pozor na sálající teplo z topení, vhodné je občasné rosení a stále co nejvíce světla.
Citrusy dobře snáší řez, dobré je prosvětlovat korunu od příliš hustých a bujných výhonů. Zastříháváme dle potřeby, nejvíce na jaře, jen pozor, kvetou na mladém dřevě většinou na jaře a začátku léta. Mezi tím dozrávají plody z minulého roku, tak se stává, že na stromku jsou zároveň květy i plody. Plody citusu calamondin v našich podmínkách většinou nedozrají do sladka, ale můžete je použít do čaje, koláčů, omáček i na domácí marmeládu, má vysoký obsah vitamínu C. Během vegetační doby je dobré 1-3x pohnojit.
– v zimě je třeba zalévat opatrně, zvlášť při teplém přezimování, přemokřením se snadno poškodí kořeny
– v letních měsících potřeba dbát naopak na dostatek vody a nenechat bal zcela vyschnout, jinak opadávají listy
Rod cykasů patří mezi nejstarší rostliny na Zemi, jsou to současníci dinosaurů. Cykas japonský pochází z jižního Japonska a je nejznámějším druhem mezi asi 300 druhy cykasů. Je to velmi pomalu rostoucí rostlina podobná palmě, jeden až dva listy za rok je úspěch. Vyžaduje dostatek světla, nejlépe přímé slunce, pokud ale není rostlina na slunce zvyklá, může jí snadno popálit listy. Cykasy pokud možno zimujeme v chladnějších prostorách a s nízkými teplotami (zvládnou i 0 °C) omezujeme na minimum i zálivku. Vegetační klid je pro cykasy dobrý hlavně kvůli tomu, že nevyráží nové listy, které by v zimním období měli málo světla. V létě by bal nikdy neměl vyschnout.
– při nedostatku světla žloutnou listy či se hodně protahují
– pozor na kombinaci nízkých teplot a vlhka, čím nižší teploty tím nižší až žádná zálivka, ve vlhku a chladu cykasům rychle uhnívají kořeny!
Je tropická liána původem ze střední a jižní Ameriky. Listy mladé rostliny jsou srdčité a nedělené, dospělá rostlina nese vykrajované a často děrované listy. Květ monstery tvoří bílý toulec a později plod ve tvaru palice. Plod je jedlý a má ananasovou chuť, v pokojových podmínkách však rostlina kvete a plodí velimi výjimečně. Protože monstera je popínavá je třeba výhony buď přivazovat k závěsnému provázku, či ji nechat splývat na zem. Rostliny vyžaduje dostatek světla bez přímého slunečního záření. Teplota by neměla klesnout pod 12°C a substrát by nikdy neměl úplně vyschnout. Z kmínku vyrůstají vzdušné kořeny, které neodstraňujeme. Má ráda vysokou vzdušnou vlhkost a rosení.
– žloutnutí listů je známkou nedostatku světla či přelití
– nemá ráda kombinaci chladu a vody
Nolina pochází z Mexika a kvůli tvaru jejího cibulovitého kmene se jí také říká “sloní noha”. Díky tomuto zásobnímu orgánu velmi dobře snáší sucho, slunce i polostín. Nemá ráda příliš častou zálivku, pak jí uhnívají kořeny. Přes zimu preferuje chladnější prostředí s mírnější zálivkou, ale zvládne i celoroční pokojovou teplotu. Je to jedna z nejméně náročných pokojových rostlin.
– pozor na přelévání, méně vody je u této rostliny lepší, mohla by uhnít
– pozor na ostré hrany listů o které je možné se říznout
– při vyšších zimních teplotách je náchylná na svilušky a štítenky
Pochází z Asie a Austrálie, je to kapradina žijící epifyticky v korunách stromů, je to nenáročná rosltina. Parožnatka má dva druhy listů, fertilní zelené, které často připomíná právě paroží a sterilní listy sloužící k zachycování vody a zbytků, které časem hnědnou a kožovatí. Vyžaduje dostatek světla, zálivku přes léto vydatnou, přes zimu mírnou, necháme bal vždy skoro vyschnout. Nemá ráda teploty pod 15°C a miluje vysokou vzdušnou vlhkost, má proto ráda rosení.
– příliš suchý vzduch způsobuje náchylnost k napadení puklicemi a červci
– nikdy neotíráme prach z listů, abychom nepoškodili jemné ochlupení listů
Pochází ze Středozemí a Blízkého Východu, kde kdysi tvořil rozsáhlé vavřínové lesy které dorůstaly výšky až 12 metrů. Od Starověku je znám jako symbol vítězství kdy se vítězové věnčili věnci z vavřínových větviček. Vavřín má velmi aromatické listy, které obsahují éterický olej s převahou terpenických látek, proto se čerstvé či sušené používají do pokrmů. Miluje teplo a slunce a nesnáší přemokření nebo naopak delší sucho.
– pozor na puklice, které ho rády napadají
Pochází z Číny, proto se mu také říká čínská růže, je to vcelku nenáročná pokojová rostlina. Má rád dostatek světla, aby dobře kvetl potřebuje i sluníčko, jen pozor na ostré slunce. Má rád dostatek vody, hlavně během léta, přes zimu zálivku mírně omezíme, aby se netáhl za světlem. Nedostatek vody dává najevo svěšením listů. Snese celoročně pokojovou teplotu, jen pozor v zimním období na škůdce. Pro dobré kvetení je třeba minimálně jednou za vegetační dobu rostlinu přihnojit hnojivem na listy či do zálivky. Ibišky dobře snáší řez, takže je můžeme bez obav tvarovat.
– nedostatečná zálivka, přelití, průvan či ostré slunce způsobuje žloutnutí a opad listů
– opadávání poupat způsobuje nedostatek vody či živin
– poupata jsou velmi křehká, proto pozor při zalévání, aby neopadala
– velmi chutná mšicím, třeba sledovat a případně ošetřovat postřikem
Do závěsných aerárií (čtěte erárií) se hodí různé rostliny, výběr je většinou omezen velikostí aerária a vzrůstem rostliny. Podle typu rostliny je třeba přizpůsobit i péči o aerárium. Pokud vám rostlina z nějakého důvodu v aeráriu uhyne a budete ji chtít nahradit, můžete baňku přinést do krámku a já vám aerárium ráda znovu osázím.
Aerária slouží k dekoraci, ať je naplníte čímkoliv, dají se měnit sezónně, od jarních kvítků, letních mořských mušliček, podzimního listí či kaštanů, až po vánoční dekorace. Můžete je použít i jako vázičku pro řezané květiny či květy sušené. Možnosti jsou vcelku neomezené.
Pokud si chcete osázet aerárium sami, u mě v obchodě (i na e-shopu) najdete jak vhodná aerária, tak různé drtě a materiály, které k tomu budete potřebovat. Podrobný návod na to, jak si vlastní aerárium osázet najdete na mém blogu nebo v krátké reportáži pořadu Polopatě.
Tillandsie jsou broméliovité rostliny žijící epifyticky, ke svému růstu tedy nepotřebují zeminu a žijí jen ze vzdušné vlhkosti. Optimální je proto rosení jednou za týden. Doporučuji používat destilovanou vodu, která neucpává rostlině průduchy a zároveň nezanechá na aeráriu vodní kámen. Tillandisie by nikdy neměla stát ve vodě, jinak uhnije. Přebytečnou vodu z aerária vylejte nebo dejte na dno kamínky.
Sukulenty vyžadují dostatek světla a slunce. Čím slunější poloha, tím více je můžeme zalévat. V zimě, kdy je světla nedostatek, zálivku omezíme na minimum. Zálivku provádíme opatrně, nejlépe čajovou lžičkou, abychom dobře odhadli množství vody a sukulenty nepřelili. Ve vegetační době jednou za 10 dní 1–4 lžičky vody, podle velikosti aerária, v zimě stačí jedou za měsíc.
Do aerárií vybírám sukulenty, které při správné péči vcelku pomalu rostou, některé je také možné zaštípávat či navádět k otvoru, z kterého poté vyrůstají.
Orchideje jsou rostliny žíjící epyfiticky, potřebují proto dostatek světla, vzduchu a vzdušné vlhkosti i pro kořeny. Skleněné aerárium jim tak poskytuje ideální mikroklima pro růst. Orchideje zaléváme mírně, asi jednou týdně, aby byl substrát stále mírně vlhký. Nepřeléváme, aby kořeny neuhnívaly.
Do aeráríí používám orchideje rodu Phalenopsis či mini Phalenopis, které jsou vcelku nenáročné na péči. Pokud se rostlinám nedaří je nejčastější příčinou nedostatek světla. Orchideje snáší i přímé sluníčko, proto se je nebojte umístit i na slunné okno. Pro častější kvetení je vhodné občas rostliny přihnojit.
Pro vlhkomilné rostliny jsou aerária ideální, udržují lepší mikroklima než pro ně bývá v interiérech. Vlhkomilné rostliny vyžadují dostatek rozptýleného světla bez přímého slunečního záření, které by je mohlo spálit či v aeráriu doslova uvařit. Zálivku provádíme asi jednou týdně podle potřeby, kamínky by měly být neustále vlhké. Otvorem nalijeme trochu vody a počkáme, až steče na dno, kde by měl zůstat asi centimetr vody. Pokud je potřeba, můžeme rostlinu zaštípávat či navést na otvor z kterého potom bude vyrůstat ven.
Mech potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost, proto je pro jeho pěstování mikroklima aerária ideální. V aeráriu udržujeme stálou vlhkost, která se snadno pozná podle vlhkosti kamínků a zelené barvy mechu. Zaléváme jednou týdně či podle potřeby hodně odstátou, převařenou či nejlépe dešťovou vodou, protože mech velmi špatně snáší chlór. U mechu nevadí, když ho občas i trochu přelijete.
Masožravky mají rády dostatek světla, klidně i přímé sluníčko a vysokou vzdušnou vlhkost, a tak jim skoro zavřené aerárium poskytuje ideální podmínky. Substrát je potřeba udržovat neustále vlhký, aby na dně baňky bylo neustále trochu vody. Zároveň odstraňujeme odumřelé části listů, aby v aeráriu zbytečně nehnily a netvořily se plísně. Masožravku nemusíte krmit, aby rostla, ale pokud jí občas podstrčíte mušku, určitě bude ráda. Nesnažte se je hnojit, masožravé rostliny nepřijímají minerály kořeny, ale právě přes hmyzí potravu.
Aerária jsou vyrobena z kvalitního technického skla, které vydrží vysokou teplotu. Je potřeba si však uvědomit, že se aerárium svíčkou velmi rozpálí, zavěšujte ho proto pouze na provázek, který vydrží vysokou teplotu, nepoužívejte vlasce ani jiné umělé materiály, které by se mohly přetavit! Zavěšujte prosím aerárium z dosahu dětí a domácích zvířat, aby nedošlo k jejich zranění.
Do aerárií rada používám svíčky s průhledným kalíškem, které ve skleněném aeráriu vypadají nejlépe. Když se totiž vosk žárem plamínku roztaví, je svíčka průhledná. Tyto čajové svíčky lze koupit v řetězci drogerií DM.
Aerárium lze použít i jako vázu na řezané květiny, jen doporučuji použít destilovanou vodu, která nezanechává na dně minerální kroužky od postupného odpařování vody.
Rostlinná terária nebo také florária dělíme podle podmínek rostlin, které v nich pěstujeme. Základní rozdělení je na terária vlhkomilná a sukulentní. Podle toho, jaké máme terárium bychom si měli vybrat i vhodné rostliny.
Rostlinná terária jsou oblíbená hlavně pro svou nenáročnost a minimální péči. Důkaz o tom, že takové uzavřené terárium může fungovat i několik desítek let bez údržby najdete na mém blogu zde. Návod jak si osázet sukulentní terárium tady.
V sukulentních teráriích se uplatňují rostliny, které dobře snáší sucho. Tato terária se nezavírají, naopak, pro sukulentní terária jsou nejvhodnější nádoby s velkým otvorem, který zabraňuje tvorbě vlhkého prostředí. Sukulentní terária mohou být umístěna i na místech s přímým slunečním osvětlením. V době, kdy provádíme zálivku ale nenecháváme terárium na slunci, aby se rostliny nespálily.
Vlhkomilná rostlinná terária mohou být uzavřená či otevřená. Uzavřená terária mají pokličku, víčko či špunt, tzn. že se z ních voda vypařuje minimálně a mají tak uzavřený vodní oběh. Tato zavřená vlhkomilná terária jsou pak prakticky bezúdržbová, musíme ale dbát na jejich čistotu a pečlivě odstraňovat odumřelé zbytky rostlin aby netlely a netvořily se plísně. Do otevřených terárií se musí průběžně doplňovat voda, která se odpaří, protože se ale pro vlhkomilná rostlinná terária používají hlavně nádoby s úzkým hrdlem, i tak je péče o ně snadná.
Rostliny pro vlhkomilná rostlinná terária mají rády vysokou vzdušnou vlhkost a dostatek vláhy. Ve vlhkomilných teráriích proto udržujeme vlhké prostředí rosením a případně doplňujeme vodu tak, aby zemina v teráriu zůstávala vlhká. Množství vody se snadno kontroluje na dně v drenážní vrstvě. Vlhkomilná terária umísťujeme na světlé místo bez přímého slunečního osvětlení, které by mohlo díky vysokému obsahu vody rostliny doslova uvařit.