Zázračně zelený demižón pana Latimera
Na velikonoční neděli v roce 1960 britský elektroinženýr David Latimer osázel svůj legendární demižón. Dodnes je jeho terárium považováno za nejstarší uzavřené rostlinné terárium na světě.
Pan Latimer vzal obří 40 litrový demižón od kyseliny sírové, nasypal do něj zeminu a pomocí drátů do něj zasadil pár kousků poděnky (Tradescantia). Nádobu zalil decilitrem vody, zašpuntoval a postavil pod schody svého domu ve vesnici Cranleigh na jih od Londýna. Dál si demižónu nevšímal, až v roce 1972 ho ještě jednou otevřel, aby do něj přilil trochu vody. Od té doby ho už neotvíral. "Říkal jsem si, že by bylo zábavné zkusit udělat takhle uzavřené terárium a poháněla mě jen prostá zvědavost, jestli to bude fungovat." říkal starý pán v rozhovoru pro Daily Mail. Dle jeho slov v 60. letech chemický průmysl začal přecházet na plastové nádoby, a tak bylo takto velkých skleněných nádob na trhu dostatek a neměly využití. Osazované lahve byly v té době také trendy, ale otevřené, tak prý chtěl pan Latimer zjistit, co se stane, když takovou nádobu ucpe a jak dlouho v ní rostliny vydrží růst. |
Takhle stál demižon pod schody celých 27 let, než se Latimerovi přestěhovali. Byl asi dva metry od okna, takže na něj občas zasvítilo slunce, občas ho pootočili, aby rostliny rostly rovnoměrně. Jinak by se o demižónovém teráriu dalo říci, že bylo definicí bezúdržbovosti. "Nikdy jsem ho nijak neprostříhával, zdá se, že rostliny se přizpůsobily limitům nádoby." tvrdil 80 letý pan Latimer. Poprvé se o svém demižónu zmínil v rádiovém pořadu Zahradnické otázky na BBC Radiu 4, kam poslal fotku s dotazem na panel expertů, jestli je takové rostlinné terárium vědecky zajímavé. Pan Latimer nakonec prohlásil, že taková zelená nádoba je vlastně neuvěřitelně hloupá záležitost a je úplně k ničemu, ale že umíral zvědavostí zjistit, jak dlouho rostliny v takovém zavřeném prostředí vydrží přežít. A že je odhodlaný předat tento demižónový pokus svým dospělým dětem nebo ho věnovat Královské zahradnické společnosti, pokud budou mít zájem. Nikde jsem nedohledala, jestli je pan Latimer stále mezi námi a tak je osud zeleného demižónu nadále neznámý. Pokud byste narazili na nějaké informace, budu ráda, když mi v komentáři dáte vědět! |
Moje nejstarší floráriaTenhle příběh byl pro mě velmi inspirativní. O panu Latimerovi a jeho demižonu jsem psala na svůj blog už v roce 2014.
A hned po tom jsem si po jeho vzoru založila svoje první dvě florária, abych uzavřený ekosystém také vyzkoušela.
|
A tady jsou moje dvě nejstarší florária z onoho roku 2014: terárium s korkovým uzávěrem a terárium z prachovnice - vlevo fotka těsně po vyrobení a vpravo foto z roku 2025. Za těch víc jak 10 let jsem obě nádoby otevřela jen párkrát. Nádobu s korkem jsem musela několikrát trochu zalít, protože se část vody přes netěsnící korek odpařila. Prachovnici jsem nikdy nezalévala a obě nádoby jsem jen ubrouskem zevnitř trochu vyčistila, aby do nich šlo trochu více světla.
|
Pokud byste si rádi zkusili výrobu takového zavřeného florária, koukněte na můj návod Jak vytvořit vlhkomilné florárium, kde je vše podrobně vysvětleno. V naší nabídce máme i Sadu na výrobu vlhkomilného terária, kde najdete vše potřebné včetně návodu. |
A pro ty, kteří nechtějí nic vyrábět, ale rádi by doma takový vlhkomilný svět v lahvi měli, tu mám také variantu - již hotová florária. Stačí si přijit vybrat k nám do Zahrady na niti nebo na e-shop do kategorie Vlhkomilná florária. |
Tento článek jsem pro vás napsala já, zakladatelka Zahrady na niti, vášnivá objevovatelka rostlinných zajímavostí a nenasytná cestovatelka za cizími krajinami a rostlinnou inspirací. |
Diskuze (0)
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.